Vraťme se ale k marketingovému pohledu na věc. Produkt je základním kamenem marketingového mixu. A vše nasvědčuje, že kvalita Prazdroje klesá. Nejsem znalec piva, tak z čeho se tak opovažuji soudit?
2. Kvalita vody. Když za první republiky vodili do plzeňského pivovaru návštěvy, tak jim říkali, že si mohou okopírovat výrobní postupy. Plzeňské pivo je ale jedinečné právě kvalitou vody, čerpané z místních artézských studní a proto nikdo nemá šanci uvařit tak skvělé pivo, i kdyby okopíroval do detailu postupy a nakoupil stejný chmel. Tak tomu alespoň bylo. Dnešní výroba je tak velká, že studny již dávno nestačí pokrývat potřebu.
4. Dnes se vaří v obřích tancích a to má také vliv na kvalitu piva. Už proto je to pivo jiné, než v dobách, kdy se vařilo "postaru".
Vůbec ale nechci tvrdit, že by v Plzni už neuměli udělat dobré pivo. Vtipálci sice tvrdí, že od té doby, co se v Plzni vaří pivo z kokosových ořechů, tak se nedá pít. Není to pravda. Na export, na výstavy a speciální akce se vždy vaří skvělé pivo, které pivovaru ostudu neudělá.
Co tedy dál s touhle značkou? Slabiny jsou evidentně jak v produktu, tak jsou tady i chyby v propagaci, a to bohužel i v zahraničí. Tam se totiž nedaří dostatečně prosadit jedinečnost produktu, daná geografickým původem a "původní recepturou" (jak taky, když její dodržování je předmětem diskuzí na internetu!).
V situaci, kdy je vedení firmy tlačeno majitelem ke zvyšování prodejů, je asi nejlepším způsobem oddělit značku Pilsner Urquell od běžného europiva. Pilsner Urquell by mělo být opravdu prémiovým produktem, "pramáti piv" (nebo "pivo všech piv"?), který se bude vyrábět opravdu původní technologií, z vybraných surovin, v omezeném množství a za prémiovou cenu. Tedy už žádné pivo pro štamgasty, ale skvost pro labužníky.
Je to nejčistší řešení, které navíc otevírá cestu pro vyšší ziskovost. Vyžaduje ale manažerskou odvahu, protože vysvětlit takovou změnu zákazníkům by nebylo jednoduché. A tak zřejmě zůstane vše při starém tak dlouho, dokud nezačnou výrazněji klesat prodeje. Respektive dokud si v Plzni nepřiznají, že "klesající spotřeba piva" se týká jen jejich značky. A zatím si budeme dál hrát na slepou bábu.
Příspěvky
Opravdu zajímavé závěry. Pán je zřejmě vědec a hydrogeolog. Proto ví, že voda již nestačí a slad již nevoní-))) A pak ten příspěvek v internetové diskusi o té hořkosti, to je jistě pravda, protože jedna paní povídala a vše psané na internetu je pravda, litera scripta manet. VÁŽENÝ PANE, NEŽ NĚCO ZAČNETE TVRDIT OD ZELENÉHO (NEBO UMAKARTOVÉHO?) STOLU, ZVEDNĚTE ZADEK A ZAJEĎTE SE PODÍVAT DO PIVOVARU, POPŘ. SI POPOVÍDEJTE S ODBORNÍKY. DOJMY A REŠERŠE INTERNETU NĚKDY NESTAČÍ. Pavel Maršík, Plzeň.
OdpovědětVymazatOpravdu děkuji za upřímný komentář. Mrzí mě, že jsem Vás svým názorem popudil, ale běžný zákazník skutečně nepoužívá vědecké metody zkoumání. Ten přemýšlí v kategoriích chutná/nechutná a pro odbornější zkoumání může ještě využít Internet. A ať už se využije jakákoliv metoda zkoumání (Internet/ochutnávka), skutečně se jedná o zkoumání od stolu. V tomto bodě Vám tedy dávám za pravdu.
OdpovědětVymazatAle k Vašim námitkám: skutečně nejsem hydrogeolog, ale pokud jde o množství vody ze studní, tak je nesoulad mezi marketingovou historkou o vodě z artézských studní a realitou celkem jednoduše vystopovatelný. Ostatně i mluvčí pivovaru přiznal, že jakoukoliv vodu lze chemicky upravit tak, aby složením odpovídala původně používané vodě ze studní (v diskuzi o kvalitě polského Prazdroje). Bajka o jedinečnosti a nenapodobitelnosti plzeňského piva tak bere definitivně za své.
Slad v Plzni skutečně již nevoní. Dříve patřila vůně sladu v okolí plzeňského pivovaru k místnímu koloritu, dnes je to spíš svátek. Jak vidíte, tak i ten zadek jsem zvedl a Plzeň si nejednou prošel.
Takže: voda skutečně nestačí a slad nevoní. A mrzí mě to možná víc, než Vás. Oni ti odborníci jistě umějí hezky vyprávět a ve zkušebním pivovaru vykouzlí i dobré pivo, ale co z toho, když v obchodech koupíte Gambrinus, na kterém si nepochutnáte a Prazdroj potěší, jen když máte štěstí na exportní balení.